POZASTAVUJI, TAK MĚ PROSÍM OMLUVTE Z OBÍHÁNÍ, ZÁPISŮ ATD, DĚKUJI!

WLS

Nabírám nová OR, pište ke článkům:)

Já & Koně

29. srpna 2013 v 0:58 | Rosy

Stáj Urban

V roce 2006 jsem začla jezdit v jedné sportovní stáji nazývané Stáj Urban. V této stáji jsem se naučila vše ohledně koní, od hřebelcování až po správné ježdění. Nejčastěji jsem tam jezdila na starokladrubské kobyle Camaře, českém teplokrevníkovi Sunovi a na české teplokrevnici Palomě. Od začátku jsem si velmi oblíbyla Camaru. Suna jsem neměla zrovna v lásce ale časem sem si ho opravdu velmi oblíbila. Šlo se na 1. klusání a já dostala Suna. Na první cval jsem též dostala Suna a dokonce i na první skákání jsem ho měla. Ze začátku jsem mu nevěřila ale po prvním cvalu jsem mu začla důvěřovat. Tak a šlo se na 1. skákání. Byl tam postavený takoví pidi parkurek cca z 5 překážek. Na křížky jsme jedili za koněm a z klusu. Asi po 3. projetí parkurku jsem na 2. překážce spadla. Sun mi hodil velkou rzervu a já to opravdu nečekala. Naštěstí se mi nic nestalo. Po pár měsících tam zvíšli cenu za 1 lekci a tak jsem tam přestala chodit jezdit a kvůli tomu jsem měla rok pauzu.

Stáj Ohrobec

V roce 2008 můj táta našel jednu stáj v Ohrobci, kousek od nás. Když jsme do stáje přijeli, nemohla jsem uvěřit svím očím. Cca 40 koní z toho většina frísáci. Byl 1. den a na ten nezapomenu,, zapoměla jsem si vzít jezdecké boty a místo nich jsem měla corssky. Daly mi velkého, mohutného ale přitom nesmírně hodného frísáka jménem Nick. Byl opravdu krásný a já byla štěstím bez sebe že pojedu na frísákovi. 1. jízdu jsme byli na venkovní jízdárně. Pouze jsme krokovali a klusali. Paní teda byla nepříjemná a furt tam kecala s nějakým cojávím přítelem? Jen mi občas řekla "Do kroku" "zastavit stát" "změň si směr". Nějak se mi znechutilo ježdění v Ohrobci ale tak co, řekla jsem si že zkusím ještě jednu hodinu a uvidím. Za týden jsme přijeli zas, ale jelikož pršelo tak jsme šli do kryté hlay. Opět jsem dostala Nica. Tentokrát tam byla jiná trenérka co se mi konečně věnovala. Vzala si mě na lonž. Ale byla taktéž nepříjemná. Když jsme měli začít klusat tak mi řekla ať si vyndám nohy ze třmenů a pustim oteže a ruce rozpažím. Tak jsem to tedy udělala. Trenérka chtěla Nica rozklusat ale on místoto toho se nečekaně rychle rozcválal a já spadla. Najednou na mě začala řvát jakto že se nedržim rukama sedla když mi o řikala ovšem mi nic takového neřikala. Potom si vzala Jenom Nica na lonž a hnala ho do cvalu na lonži a řvala na něj ve stylu "Tak co už ses vyběhal nebo ještě nemáš dost?" Poté když se uklidnil vzala mě znovu na jeho hřbet a už jsme klusali normálně. Po tomto už jsem se rozhodla že žádná další hodina nebude a přestanu tam opět jezdit. Opět jsem měla rok pauzu.

Stáj u Staňka

V roce 2010 se do jedné soukromé stáje která je od nás půl kilometru koupil školní kůň-koupila ho škola do které chodím. Byla jsem opravdu ráda že se tam koupil kůň na kterém je možné abych jezdila. Vzhledem k tomu že ostatní koně byli soukromi tak jsem tam neměla možnost ty předešlé roky jezdit. Byla to klisna Anglického Plnokrevníka vlastním jménem Searfína ale přejmenovala se na Sisi protože Serafína je opravdu divné jméno. Sisinu jsem si ale opravdu neoblíbila a nemám jí ráda ani do teď. Jezdila jsem na ní asi 2 roky. Skákala jsem s ní malé křížky a dokonce jsem s ní jela poprvé sama na vyjížďku s kamarádkou co jela na svém koni-takže to nebyla vycházka aby někdo vodil koně na vodítku. V roce 2011 si koupila trenérka ještě jednoho koně -Corinnu. Stáj u staňka jsem navštěvovala už od začátku když jsem tu stáj spatřila a když tam Corinna poprvé přijela ve 3 letech tak jsem si jí okamžite oblíbila, to jsem v té stáji ještě ani nejezdila. Po dvou letech tedy byla na prodej a trenérka si jí koupila. Z radosti jsem se jí zeptala zda by bylo možné abych na ní někdy jela. Říkala mi různé věci ze kterých bylo dost jasně pochopitelné že na ní jezdit nikdy nebudu.Ovšem o rok později přesněji 14.2. 2012 na Valetnýta jsem jí poprvé sedla n hřbet a jela s kamarádkou (dcerou trenérky) a jejím koněm na vyjížďku. Bylo to něco úžasného. Mohutná kobyla a 15cm vyšší, 1000x hodnější a pohodlnější. Moc sem si s ní sedla. Nikdy jsem koním nevěřila na tolik že bych jim v trysku na louce pustila oteže a jí rozpažila ruce-toto byl 1. kůň u kterého jsem to udělala. Na plno jsem jí začala důvěřovat a celkem si troufám říct že ona trochu důvěřuje i mě. Jezdím na ní již rok a půl a láska k ní stále víc a víc květe. V sobotu se stěhuje do stáje Urban takže se tam opět vracím ale tentokrát s ní. Z 30cm křížků se rázem vyklubal 80cm kolmák a to jsem skákala asi po 5 v životě a rovnou takovouhle vejšku s ní. Pro vás to možná žádná vejška není ale pro mě to je obrovský pokrok za ten rok a půl co jsem po boku jednoho a to nejůžasnějšího koně kterého jsem kdy potkala. Cori, děkuju ti a všechno, moc pro mě znamenáš a nikdy bych tě za nic neviměnila, děkuju ti, díky tobě jsem taková jaká jsem!



Tak to je takové shrnutí ohledně mého života s koňmi. Děkuji těm co si to přečetli:)

Rosy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama